Pokud si přejete kvalitní vztahy, jistě budete souhlasit se starým známým klišé, které nám říká, že komunikace je klíč. A aby tedy naše vztahy s druhými byly dobré, měly by i naše rozhovory mít nějakou kvalitu. To se ale mnohem snáze řekne, než udělá. A i pokud máme z konverzace dobrý pocit, ještě to neznamená, že to tak vnímá i druhá strana. Komunikace je prostě věda.
V tomto článku volně navazuji na předešlý, kde se píše o tom, jak se stát lepším komunikačním partnerem pro protistranu (můžete si přečíst zde). Možná vás překvapí, jak moc záleží na vaší schopnosti naslouchat druhému a jak mu svými reakcemi můžete pomoci se přesně a úplně vyjádřit. Na takovou konverzaci s vámi bude každý rád vzpomínat.
Když se ujmete slova
Přirozeně to ale neznamená, že budete dělat ostatním vrbu a pokaždé jen trpělivě přikyvovat a poskytovat jim prostor bez toho, aniž byste jim i sami něco řekli. Komunikace by měla být vyvážená a obě strany by měly dostávat plus mínus stejný prostor (1).
Ale stejně jako aktivní naslouchání, tak i správné vyjadřování je poměrně složitá disciplína. Pokud druhého zahrneme vodopádem slov a přehodíme na něj veškerou zodpovědnost za to, aby pochopil, co se vlastně snažíme vyjádřit, pravděpodobně z komunikace nebude odcházet s dobrým pocitem. Buď bude zmatený a nebude vědět, co má říct, nebo si v horším případě naše slova nesprávně vyloží a dojde k hádce či sáhodlouhému vysvětlování celé situace a naší původní myšlenky.
Jak tedy mluvit pro druhé srozumitelným jazykem?
Tomu, že nás druhý nepochopí, se nedokážeme vyhnout úplně vždycky. Protože roli hraje velké množství faktorů jako je komunikační šum, naše vlastní filtry, přes které vnímáme svět, nálada nebo domněnky (2).
Právě proto je klíčové, abychom komunikovali vědomě a rozvíjeli své vyjadřovací schopnosti tak, abychom vliv těchto proměnných minimalizovali. Správná komunikace a formulace našich slov totiž funguje jako ta nejúčinnější prevence.
A co bych vám tedy doporučila? I dnes se s námi o své tipy podělil náš founder Šimon Steffal (3) a většina tipů vychází zejména z principů nenásilné komunikace (4).
Vždy buďte konkrétní
Pokud se vyjadřujeme příliš obecně nebo vágně, druhý člověk si stěží udělá jasno v tom, co se mu snažíme sdělit. A ve vzniklých mezerách mu pomalu ale jistě začnou vyrůstat domněnky. Ty jsou obzvlášť nebezpečné, ale bohužel pro nás, jsou přirozenou lidskou reakcí na nejasné sdělení. Náš mozek vyžaduje vysvětlení a pokud nám není předloženo, prostě si to tak nějak odvodí sám (5).
Co na tom, že takový závěr nemá s reálnou situací a záměrem nic společného?
Skutečný dopad domněnek si uvědomíme až v situaci, kdy se ocitneme uprostřed konfliktu, který dost možná končí mnoha frázemi jako „no, ale já si myslel…“ nebo „no, to jsme se ale absolutně nepochopili.“
Nedejte domněnkám šanci a vyjadřujte se konkrétně. Smysl není v tom zavalit protistranu nadbytečnými detaily, ale měli byste se vyhýbat zobecňování.
Zapomeňte tedy na věty typu „Ty nikdy neumýváš nádobí!“ nebo „Ty vždycky chodíš pozdě!“ a místo toho popište konkrétní situaci:
„Dnes jsi neumyl nádobí.“ nebo „Včera jsi přišel hodně pozdě.“
Popisujte, nehodnoťte
Pokud se zrovna nebavíme o sdílení drbů v kuchyňce, můžeme předpokládat, že většina z nás usiluje o konstruktivní konverzaci. Jedním z nosných pilířů konstruktivity je snaha být objektivní. Měli bychom se soustředit pouze na fakta a popis situace tak, jak je.
Snažte se vyhnout hodnocení komunikačního partnera nebo i jiných lidí, protože takové úsudky a odsudky jsou povrchní a mohou vyvolat nejrůznější emoce. Druhá strana se může naštvat nebo se může cítit zaskočeně a nekomfortně (6).
Pokud například řešíte s kolegou, že se vašemu stážistovi nepovedla prezentace, měli byste se zdržet vět jako „On je úplně nekompetentní!“.
Namísto toho popište, co se skutečně stalo a snažte se držet faktů: „Ta prezentace nedopadla dobře. Vedení nám na ni dalo špatnou zpětnou vazbu.“
Je velmi obtížné zůstat objektivní, ale pokud se o to aspoň pokusíme, bude i pro druhého jednodušší porozumět tomu, jaký problém vlastně řešíme.
Buďte trochu sobečtí
Možná jste někdy slyšeli, že někdo je jen samé „já, já, já…“ a to rozhodně ne v pozitivním slova smyslu. Ale pravdou je, že na poli komunikace můžeme mluvení v takzvané ich formě jedině doporučit.
Mluvte za sebe a popisujte své pocity a potřeby. Opravdu to udělá velký rozdíl.
Pokud budeme popisovat činy protistrany, ta snadno získá dojem, že na ni útočíme a bude mít potřebu se bránit. Když budeme soustředit pozornost převážně na někoho třetího, jednoduše sklouzneme k hodnocení. (7)
Pokud ale budeme konkrétní a popíšeme chování druhého člověka objektivně, zbývá dodat, jak se cítíme a jaká je naše potřeba. Proč se o tomto tématu vlastně chceme bavit?
Tak si nejlépe dokážeme zachovat objektivitu a udržet diskuzi na konstruktivní úrovni. Druhému zároveň jasně říkáme, proč je pro nás téma důležité a jak si přejeme ho vyřešit. Tím mu výrazně pomůžeme v tom, aby nám porozuměl.
Můžete třeba říci „Když po tobě musím uklízet poházené věci mrzí mě to a mám pocit, že ti nezáleží na tom, abychom tu spolu měli pořádek. Mohl by sis na to prosím dávat pozor?“
Jak najít ten správný balanc?
Už tedy víte, jak správně a aktivně naslouchat druhým a také to, jak se můžete lépe vyjadřovat. Tento tip na závěr se věnuje tomu, jak udržet konverzaci skutečně vyváženou. Zkuste se s druhým bavit v takzvaných cyklech vyvážené konverzace. (1) Jeden cyklus vypadá následovně:
Informujte
V této fázi protistraně sdělíte nějakou základní informaci. Neměla by obsahovat příliš detailů, je to takový úvod do tématu, které chcete otevřít.
„Včera jsem četl zajímavý článek o tom, jak být lepším komunikačním partnerem a dozvěděl jsem se, že je velmi důležité umět aktivně naslouchat.“
Zapojte druhého do konverzace
Abyste se vyhnuli tomu, že se z konverzace stane spíš váš monolog, je vhodné druhého „pozvat“, aby se k tématu vyjádřil. Položte mu otázku, která bude v ideálním případě efektivní a otevřená.
„Co si o tom myslíš ty?“
Naslouchejte.
Věnujte plnou pozornost odpovědi druhého člověka a naslouchejte tomu, co vám odpovídá.
Projevte pochopení.
Klíčové je dát druhému najevo, že nás to, co nám řekl zajímá a že jsme ho slyšeli a pochopili. Skvělým způsobem je nějaká vhodná reakce nebo shrnutí jeho sdělení vlastními slovy.
„To je zajímavé, takže vlastně můžeš z vlastní zkušenosti říct, že když aktivně nasloucháš, lidem se s tebou lépe povídá, je to tak?“
Teď už to jen aplikovat…
Momentálně jste tedy vybaveni celou sadou tipů na to, jak být pro druhé lepším komunikačním partnerem. Nejde o to být perfektní a hned je všechny uvést do praxe. Všichni se kontinuálně učíme a rozvíjíme. Vyberte si jen jeden nebo dva body a soustřeďte se na ně. Sledujte, jak změna ve vašem chování ovlivní kvalitu vašich rozhovorů s druhými. Tak sami nejlépe poznáte, které tipy pro vás budou užitečné v praxi.
A pokud se opravdu toužíte zlepšit ve svých komunikačních schopnostech, nezapomínejte, že to máte ve svých rukou a změňte to.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
Zdroje:
(1) Revolution Learning and Development Ltd. The Balanced Conversation Cycle.
(2) J. Saman. (2021). Communication is an exchange of hidden biases.
(3) https://www.linkedin.com/in/%C5%A1imonsteffal
(4) Marshall B. Rosenberg, Deepak Chopra. (2015). Nonviolent Communication: A Language of Life: Life-Changing Tools for Healthy Relationships. PuddleDancer Press.
(5) Shirley Taylor. Making Assumptions During Communication.
(6) Modern Therapy. (26. 10. 2018). 5 barriers to effective communication.
(7) Good Therapy. (14. 2. 2018). “I” Statements.
