Označení „toxické“ se v poslední době používá pro čím dál více věcí. Ve spojení s firemní kulturou a celkovým firemním nastavením se často nejedná o přílišnou nadsázku. V práci trávíme velkou část svého dne a tak pokud je některý její aspekt škodlivě nastavený, pomalu ale jistě nás tráví a žene vstříc depresím, úzkosti a vyhoření…
V předchozím článku jsme popsali nebezpečný fenomén toxické produktivity (pokud jste jej ještě něčetli a rádi byste, najdete ho ZDE >>). A právě v něm jsme už naťukli problém prezentismu, který jde často s toxickou produktivitou ruku v ruce.
Nepleťme si pojmy
Co to ale vlastně prezentismus je? Můžete být trochu zmatení, protože v našich končinách toto slovo obvykle označuje jev, při kterém je zaměstnanec přítomen na pracovišti, ale to je tak asi všechno. Svou práci nevykonává nebo pracuje minimálně a většinu pracovní doby profláká a zabývá se něčím, co jen velmi málo souvisí s kýženým výsledkem očekávaným vedením. (1)
Prezentismus v této podobě se dostavuje v případě, že lidé nemají správně stanoveny role nebo určenou náplň práce. Také pokud je práce příliš málo, ale daný člověk stejně musí zbytek pracovní doby trávit v kanceláři a nikdo se nemá k tomu, aby mu zadal další úkoly. Ani on sám o to zájem nemá.
Na vině může být také vyhoření, dlouhodobá pracovní nespokojenost či cokoliv, co způsobuje nezájem jedince o jeho práci a absenci ambicí dosahovat nějakých výsledků.
Takový člověk si to zkrátka chodí „odsedět”. (1)
Ale je to naopak opačný extrém tohoto „odsedím si to” prezentismu, o kterém se budeme dnes bavit. Tato varianta na sebe totiž poutá pozornost ve spojení s prací z domova nebo na dálku.
V tomto případě se zaměstnanci snaží svým nadřízeným všemožně dokazovat, že opravdu makají se stejným nasazením, jako by tomu bylo v kanceláři. Akorát že realita je často dosti zkreslená a tak se přepínají a pracují v konečném důsledku ještě daleko více. (3)
Značka ideál
O tom, jak se svět a způsob, jakým pracujeme, změnily s příchodem pandemie jsme toho už napsali mnoho (TADY, TADY a TADY). Jenže práce remote je tak velkým game changerem, že se nedá znovu nezmínit.
Přinesla mnoho benefitů. Málokdo vám řekne, že si za ty dva roky neodskočil od počítače naskládat myčku, připravit svačinku nebo pustit pračku. Ruku na srdce, tyto činnosti asi nebyly výhradní záležitostí pauzy na oběd (která asi taky nebyla přesně 30 minut), ale lze podle toho soudit, že se lidé doma flákají?
Jednoznačně ne. Ten čas, který doma stráví výše uvedeným by totiž v kanceláři věnovali small talku s kolegy, přestávkám na kávu nebo podobným činnostem. V množství času, který trávíme při práci z domu „nepracovními“ činnostmi v rámci pracovní doby si tedy tyto dvě varianty nemají co vyčítat. (4)
Co ale ten zbytek času? Tam už nastává problém. Protože v domácím prostředí je méně podnětů, dokáží lidé pracovat nerušeně celé hodiny. Tím pádem toho stihnou více, protože se změnil i způsob komunikace mezi kolegy (více ZDE >>>) a ti tak ostatní kontaktují jen v opravdu potřebných případech.
A tak se lehce stane, že i s pračkou a obědem v mezičase práci, která by vám normálně zabrala 8 hodin, zvládnete hravě třeba za 6. Takže se pustíte do dalšího úkolu s radostí, že se vám tak pěkně daří. V případě, že dokončíte zadané úkoly včas nebo s předstihem, nadřízení jsou spokojení. A je na vás, jestli si řeknete o další úkoly – pak je vše v pořádku a jediné nebezpečí, které vám hrozí, je zkreslený pohled na vlastní práci, kdy vnímáte její hodnotu níže, než ve skutečnosti je. Jak se s tímto problémem vypořádat se dočtete ZDE >>>.
Zelená ikonka znakem poctivosti
Já sama pracuji z domova a díky možnosti sebeřídit se je jen na mně, kdy a jak pracuji. Důležité je, abych měla hotovo v čas deadlinu. Takže jsem byla velmi překvapená, když jsem na sociálních sítích začala narážet na „hacky“ jak na to, aby vaše ikonka na Teamsu zůstala zelená. To totiž značí aktivní stav. Nějak jsem nechápala, proč je to tak zásadní.
A výsledek hledání mě nepotěšil… Jak se ukazuje, v některých firmách jsou totiž zaměstnanci kontrolováni právě podle tohoto indikátoru a pokud ikonka změní barvu na oranžovou a stav „pryč“, znamená to, že daný člověk se určitě někde poflakuje! Na tom by nebylo nic špatného, jenže stav se mění na „pryč“ po cca 3 minutách, kdy nepohnete myší. (3) Pokud tedy něco zrovna studujete nebo čtete podklady, snadno se takovým „flákačem“ stanete, ani o tom nevíte.
Cílem článku ale není hanobit tuto funkci. Spíše z popsaného fenoménu vyplývá něco smutného: lidé mají pocit, že jim jejich lídr nebo firma dostatečně nedůvěřuje. A tak se v nich budí nutkání dokazovat svému zaměstnavateli, že skutečně pracují.
Podle Studie provedené společností CanadaLife (5) má ve Spojeném království 24 % dotázaných pracujících právě tento pocit a 46 % pracujících z domova pociťuje tlak na to, aby byla jejich „přítomnost“ více vidět. Obavy plynou z toho, že pokud vedení neuvidí výsledky a to, že „dostatečně pracují“, bude je považovat za neproduktivní, nadbytečné a možná jim dokonce dá výpověď.
Zajímavé je i zjištění, že lidé pracující z domova pracovali i v době, kdy byli nemocní. 16 % dotázaných z důvodu výše uvedených obav a 20 % uvedlo, že jim kolega nebo nadřízený nějakým způsobem navodil pocit viny za to, že si vzali v době nemoci volno. (5)
Nejen že tedy lidé překračují své hranice a mnohdy pracují i o několik hodin více než by tomu bylo v kanceláři, ale to vše doprovází neustálý strach a úzkost, že nebudou jejich výsledky dostatečně vidět (4). Tím se dostávají do zhoubné spirály toxické produktivity a přepracování, která, jak už víme, neprospívá nikomu.
Co živí digitální prezentismus?
Na koho tedy můžeme ukázat prstem? Mohou za to sami zaměstnanci, protože se možná zbytečně obávají? Nebo lídři a vedení, protože se dostatečně nestarají o své lidi?
Problém je daleko komplexnější a přispívají k němu spíše okolnosti, než jednotliví lidé. Takovými okolnostmi jsou:
Pracovní nejistota
Lidé si možná přesně neuvědomují, nakolik jsou pro firmu důležití a to je vede k nejistotě. Je tak pro ně snadné si myslet, že jsou první, kdo bude škrtnut v případě nutnosti. K tomu přispívá nedostatečné nebo nesprávné definování rolí a odpovědností a to, když zaměstnanci nemají přehled o tom, jakou úlohu hrají ve fungování celé firmy. Může se tak snadno stát, že člověk, který zpracovává klíčové podklady pro polovinu oddělení, si bude myslet, že je jen jedním z „nahraditelných“ administrativních pracovníků.
Nedostatek důvěry a transparentnosti
Práce na dálku vyžaduje velkou míru zmocnění ze strany firmy. A zmocnění se zakládá na důvěře. Pokud se tedy management chová tak, že byť nevědomě vysílá signály o tom, že nevěří, že jsou jejich lidé při práci z domova dostatečně pracovití nebo mají tendence je kontrolovat a takzvaně „micromanagovat“, je pro pracovníky nemožné se sebeřídit a skutečně rozhodovat o tom, jak svůj čas alokují mezi pracovní úkoly. Velkou část jim totiž zaberou reakce na kontroly, jako jsou ad hoc meetingy / hovory, zprávy v chatu a podobně spolu s plánováním, co a jak udělat, aby „ikonka zůstala zelená“.
Problém v nedostatku transparentnosti je podobně závažný a vede například k zmíněné pracovní nejistotě. Pokud se zaměstnanci nikdo nekomunikuje narovinu a informace se tutlají nebo předávají neoficiální cestou mezi vyvolenými, nikdo neví, jak na tom firma nebo on sám vlastně je. Nikdo si nemůže být jistý.
Absence rovnováhy mezi životem a prací
Náš fouder Šimon (7) často říká, že work-life balance neexistuje. Existuje jen work-life integration. Je to skvělá myšlenka zejména proto, že práce skutečně je přímou součástí našeho života a je jen na nás, jak úspěšně ji do něj zasadíme. Jenže právě to významně pokulhává u remote pracovníků stižených prezentismem.
Pokud pracujete z domova, přestože máte pracovní místo jasně vymezené, stírá se bariéra mezi nastaveními „jsem v práci“ a „nepracuji“. Je jednoduché u počítače prosedět o dvě hodiny víc, ani nemrknete. A až zpětně si uvědomíte, jak moc jste přetížení. Mohli bychom říct, že tohle je přece jen a jen na každém, jak si s tím poradí, nicméně není to vůbec snadný úkol. (6)
A není to ani tak, že by s tím něco nemohli udělat lídři, vedení nebo dokonce kolegové. Pokud vás zajímá, jakou roli můžete sehrát v prevenci digitálního prezentismu lidí kolem vás nebo ve vašem týmu, vraťte se za námi zase za týden, kdy se s vámi podělíme o konkrétní tipy, jak na to.
Pokud chcete mít jistotu, že vám článek neuteče, přihlaste se k odběru našich novinek z blogu níže. A do té doby zkuste pozorovat symptomy digitálního prezentismu u sebe nebo lidí kolem. Je příliš nebezpečný, aby byl přehlížen, tak k němu přistupte vědomě a změňte to.
Autor článku: Tým Mindset Mentors
Zdroje:
(1) Prezentismus – další zbytečný buzzword? (2015). Prothea.
(2) What is digital presenteeism and how do you avoid it on a remote team? (2022). Oyster
(3) A work-from-home tool lets you take a real break while tricking your micromanaging boss and judging coworkers into thinking you’re still at the keyboard. (2020). Business Insider
(4) 10 Signs You’re in a Toxic Work Environment. Career contessa
(5) Redundancy fears causing increase in presenteeism during lockdown. (2020). Canada Life
(6) Digital presenteeism is creating a future of work that nobody wants. (2022). ZD Net.
(7) https://www.linkedin.com/in/%C5%A1imonsteffal/
